„Něco mě divně tlačí“ říká si ráno po probuzení pán se šedivými vlasy. Zajede rukou pod peřinu a vytáhne brýle na dva kusy. Včera koukal z postele na televizi a usnul i s brýlemi. „A sakra, co teď s tím? Opraví to dnes ještě někdo?“ Náhradní brýle pro tyto případy nemá. V psacím stole najde izolepu a snaží se brýle slepit dohromady. Je to boj na život a na smrt, chvílemi jsou k brýlím přilepené i prsty. 
Podařilo se, brýle docela drží, jen to vypadá hrozně. Nedá se nic dělat. Pán si obléká bundu, obouvá boty a vyráží do oční optiky, kde brýle před půl rokem koupil. 
„Dobrý den, opravíte mi brýle?“ 
„Samozřejmě“ odpoví paní v optice, odlepí pásku a konstatuje, že toto už je neopravitelné, ale může nabídnout krásné nové brýle. Pán zavrtí hlavou „ne děkuji, mám je teprve půl roku a nechci utrácet za nové“. Zalepí brýle zpět izolepou a zklamaně odchází. O dvě ulice dál vidí další oční optiku. Jde zkusit tedy štěstí tam. Nyní má větší štěstí, paní za pultem mu nabídne opravu v hodnotě dvou tisíc korun. To pána vyvede z míry a pomyslí si, přeci nezaplatím za opravu brýlí stejně jako za nové.  Sedne na tramvaj a jede do práce.

Po cestě z práce zahlédne z tramvaje malou oční optiku. Nechce to úplně vzdát a tak na další zastávce Michelská vystoupí a jde to zkusit. Ještě mají otevřeno, tak uvidíme. Vejde dovnitř. Hned má ale chuť se otočit a odejít. V oční optice je mladá žena, ta nebude umět nic, pomyslí si. Ukáže jí své rozbité brýle a hned konstatuje, že to nejde opravit, že už se na to ptal. „To by neměl být problém, nechte mi tu brýle a stavte se zítra“ odpovídá optička s úsměvem. „A kolik mě to bude stát?“ ptá se po předchozích zkušenostech pán. „Když to dobře dopadne, tak sto korun. Snad se nic nebude komplikovat. Nechte mi na Vás telefonní číslo a já se Vám ozvu, hned jak budou brýle opravené.“ odpoví. Pánovi se objevil úsměv na tváři, opravené brýle a jen za sto korun. To zní dobře. Druhý den celý nedočkavý čeká na zprávu z optiky. Hned jak přijde, rozjede se vyzvednout brýle. Těší se, ale zároveň má obavy, jak to dopadlo. Vyzvedává si brýle, nasadí na nos a brýle sedí jako nové. Ze stolu bere vizitku a nadšeně si jí strká do kapsy. Příště už vím, kam jít. Večer si brýle ještě jednou prohlédne a uloží je spokojeně do pouzdra na noční stolek.